1. Osobní údaje
Jméno: Patrik Balcar
Studijní obor: Management cestovního ruchu (německý jazyk)
Kontaktní email: patrik.balcar@seznam.cz
Délka pobytu: 27. leden – 17. červenec 2015
Kontaktní osoba na UHK: Vendula Pourová
Kontaktní osoba na CJCU: Winnie Hung, Pei-yin
2. Příprava pobytu
Pojištění
Pojištění jsem si zařídil od Fio banky a pokud to bude i příští rok možné, doporučuji vám to samé. Je třeba si založit účet, což je zdarma, pak vložit na účet nějaké peníze a pojištění je k účtu, na rok zhruba 700 korun, já jsem si zvolil nějaké s vyšším krytím, protože to bylo asi jen 100 korun navíc, člověk nikdy neví J. Toto pojištění ale nesplňuje jeden limit nastavený školou a my jsme dostali výjimečné povolení. Pojištění je také sice na rok, na jeden výjezd však platí jen na 180 dní (tzn., musíte se vrátit po půl roce do ČR, aby vám stále platilo, pak můžete znovu vycestovat). Já jsem byl letos v Asii 174 dní, takže to vyšlo taktak, takže si spočítejte, jak vám to vychází.
Očkování, testy a vyšetření
Celou tuto proceduru jsem zvolil ve fakultní nemocnici, kde to vychází nejlevněji, také musím říct, že v této ordinaci jsou velmi vstřícní, co se týče objednávání termínů a poradí vám, pokud se rozhodujete ohledně doporučených očkování. Nechal jsem se tedy povinně očkovat proti žloutence A, už z minulosti jsem měl očkování proti žloutence B a břišnímu tyfu, dále jsem se dobrovolně nechal očkovat proti vzteklině a meningokoku. S očkováním začněte nejdéle tak na začátku listopadu, některá očkování jsou na vícekrát a musí mezi nimi být určitá prodleva. Očkování + testy mě vyšlo na přibližně 5 000kč, z toho 500kč mi hradila VZP (hradí 500kč 1x za rok na očkování, takže když si necháte něco očkovat v listopadu nebo prosinci a něco pak v lednu, měla by vám dát 1000kč, u ostatních pojišťoven nevím, jak to funguje. Dále jsem v areálu fakultní nemocnice podstoupil testy na HIV s anglickým certifikátem, testy na syfilis a rentgen plic kvůli tuberkulóze.
Letenka
Stejně jako každý rok, jsme hledali co nejlevnější letenku a prohlíželi kvanta stránek, nakonec jsme však letenku zakoupili přes pana Bezoušku (mbezouska@action.cz), protože levněji to prostě sehnat nejde. Cena jím nabídnuté dopravy je vždy zhruba 22 000kč, já to měl se stopoverem na měsíc v Thajsku při cestě na Taiwan a 17 dní v Číně při cestě zpět (přílet do Pekingu a odlet ze Šanghaje). Lety byli super, většinou jsme s China Airlines, dostali spoustu jídla, každý se může dívat při letu na filmy, sedačky jsou pohodlné. Třináctihodinový let mi utekl jako voda J.
Mezinárodní řidičský průkaz
Určitě si ho zařiďte, protože bez něho vám na Taiwanu skútr nepůjčí a to stojí jen chvíli čekání na úřadu na odboru dopravy + 50kč.
Vízum
Pro vízum musíte do Prahy na Tchaj-pejskou hospodářskou a kulturní kancelář. Myslím, že pro vízum si musíte jít zažádat sami, vyzvednout ho pak už může kdokoliv. Vízum je pro studenty zdarma. Měl jsem vízum multiple entry na 180 dní. Nemusel jsem ho tedy nikde prodlužovat na rozdíl od minulých let.
3. Studium
CJCU
Svá studia na Taiwanu jsem strávil na škole Chang Jung Christian University, zkráceně CJCU. Moje škola se nachází na „vesnici“ zhruba 25 minut jízdy na skůtru od centra Tainanu. (nebo 20 minut vlakem, CJCU má vlastní zastávku hned u východu z kampusu). Kampus je velký, najdete zde 4 budovy kolejí, několik akademických budov, knihovnu, 2 obchody 7 11 (řetězec obchodů, který je po celém Taiwanu, setkáte se s nimi už v Thajsku, pokud přes něj poletíte směr Taiwan). Je zde restaurace uvnitř kampusu a ještě více jich je mimo něj. Je tu také velké sportoviště, což jsem opravdu ocenil, nachází se tu hřiště na fotbal, volejbal, basketbal, tenisové kurty, hřiště na baseball, běžecký ovál, vnitřní hala převážně na badminton, louka na lukostřelbu.
Téměř od našeho příjezdu se o nás starali koordinátoři z „international office.“ Konkrétně Winnie a Naomi. Zpočátku jsme z nich však neměli dobrý dojem, jelikož jsme věděli, že někteří naši kamarádi mají školu 2 dny v týdnu, když jsme přišli do této kanceláře, bylo nám řečeno, že školu budeme mít 4 dny v týdnu. Měly být povinné čínštiny, každý den 2 hodiny. Po několika hodinách strávených konverzováním o tom, že nechceme každý den 2 hodiny, že 3 z našich spolužáků musí dojíždět z Kaohsiungu a nebudou jezdit každý den několik hodin jen kvůli dvouhodinovce čínštiny, jsme museli předělat rozvrh učitelům a ze 4 dnů jsme udělali 3. Bylo to namáhavé a v tu dobu jsem zaměstnance international office proklínal, v průběhu semestru nám však vycházeli vstříc, zvali nás na různě akce, chovali se k nám více než přátelsky. Ke konci našeho studia Winnie, kterou jsem začal mít docela rád, skončila.
Na škole samozřejmě funguje buddy systém, já měl 2 buddíky, ostatní jednoho. Ze začátku nám velmi pomohli, jeden z mých buddíků nás například vyzvedl na letišti. Nakonec to fungovalo spíše tak, že jsme buddíky měli tak nějak dohromady, hlavně proto, že jen 2 z nich mluvili dobře anglicky a někteří nebyli příliš aktivní, o to lepší však byli 2 zmínění buddíci J
Ubytování:
Ubytovaný jsem byl na koleji, bydlel jsem na koleji číslo 1 s kamarádem z Česka, Honzou. Kolejné je zhruba 11 000 Kč. Pokud přemýšlíte, zda jít na kolej, nebo si pořídit byt (pravděpodobně přes Tomáše Juříčka), zmíním několik pozitiv a negativ obou řešení. Finančně to vychází jednoznačně levněji na koleji, byt v centru Kaohsiungu totiž stojí minimálně dvojnásobek toho, co jsem zaplatil za kolejné. Dále doprava, z centra Kaohsiungu do CJCU je to tak hodina a půl na skútru, kdežto z mé koleje do třídy to byla tak minuta chůze. Také vím, že bydlení v bytech od Tomáše Juříčka není vždy jednoduché, co se domluvy týče. Další věcí je, že my na koleji jsme byli jediní 2 bílí lidé na škole (pokud nepočítám francouzskou učitelku a německého učitele), spřátelili jsme se se spoustou Taiwanců, Korejkami, Číňany,… Myslím si, že když už člověk studuje v Asii, tak by měl trávit více času s Asiaty a ne být v české partě. Negativem života na koleji je určitě to, že jste uprostřed ničeho, pokud chcete do města, do hospody, klubu, musíte do Tainanu nebo Kaohsiungu. Vím, že někteří lidé, kteří žili na koleji, se tu nudili, protože tam prostě neměli co dělat. Já jsem měl co dělat vždycky, škola, sport, hodně času jsme trávili s našimi buddíky a dalšími mezinárodními studenty. Od čtvrtka do pondělí jsme také většinou byli někde na cestách. Dalším negativem bylo to, že ve 12 se zavřely vchodové dveře a už se nedalo dostat na kolej (ale dalo se chodit po požárním schodišti) a dívky, alespoň podle kolejního řádu, nesměli na pánské koleje. Pro mě prostě vychází jednoznačně lépe bydlení na koleji, nebyl den, kdy bych se tam nudil J
Škola
Zezačátku jsem byl dost naštvaný, protože nám bylo oznámeno, že musíme povinně navštěvovat Beginner chinese reader I. a Beginer chinese conversation I. a II. Každý předmět byl 4 hodiny týdně. První úroveň předmětu byla do půlky semestru a druhá od půlky, od poloviny semestru nám tedy odpadl Beginner chinese reader. Neměl jsem zájem se učit čínsky, takže mi to stejně nevyhovovalo. Po několika měsících mě ale čínština začala hrozně bavit, chci se jí i nadále učit v Česku a jsem vděčný škole, že nám ji takhle vnutila.
Oba čínské předměty mě bavili, asi více conversation, protože mi vyhovovala naše učitelka. Menší nedostatek je, že na předměty jsme chodili s Korejci, kteří už zpravidla alespoň semestr předtím studovali čínštinu, takže byli na úplně jiné úrovni. Na druhou stranu, jsme se díky tomu s nimi seznámili a trávili společně spoustu času.
Tímto jsme splnili počet 3 vyžadovaných předmětů ze stran UHK a já a Honza jsme si ještě zvolili badminton a lukostřelbu. Obojí mě bavilo, v obojím jsem se velmi zlepšil a v obojím byl jednoduchý zápočet. Holky místo toho měly softball, podle všeho to bylo také jednoduché J
Dále měl každý dostat čínského studybuddy, studenta dobrovolníka, který se s námi měl scházet tak alespoň jednou týdně a doučovat nás čínštinu. Moje studybuddy byla naprosto super, v čínštině mi pomohla, řekl bych, více než zmíněné předměty.
Cestování
Dostávám se k tomu nejdůležitějšímu, cestování pro mě bylo hlavní motivací proč vyjet na tento studijní pobyt a taky jsem si ho náležitě užil. Během mého půlročního působení v Asii jsem navštívil Thajsko, Kambodžu, Laos, Taiwan a Čínu. S cestováním nebyl v naší škole problém, většinou jsme týden předem řekli učitelům, že nepřijdeme na další hodinu čí více hodin a oni to chápali.
Thajsko + Kambodža
Před naším příletem na Taiwan, jsem si s budoucím spolubydlícím Honzou rozhodl dát měsíční stopover v Thajsku. Nakonec se k nám přidal ještě můj kamarád Tomáš, který po tomto měsíci ale letěl domů. V Thajsku jsme procestovali Bangkok a jeho okolí (doporučuju Kanchanaburi a NP Erawan) dále jsme byli na více než týden na jihu u moře (Krabi, Ko Phi Phi, Koh Lanta), pak jsme zamířili zpět do Bangkoku a odtamtud do Kambodži. Krom Angkor Watu, což je povinnost, jsme projeli hlavní město a strávili několik dní na jihu, u moře, mimo jiné na ostrově, kde bylo všehovšudy tak 20 turistů. Celkově se mi v Kambodže líbilo více než v Thajsku, kde bylo všude plno turistů a místní lidé jsou celkem protivní. Kambodža byla prostě super! Do Thajska je vízum zdarma, na letišti ho dostanete na 30 dní, při pozemním přechodu na 14 dní. Pokud byste chtěli zůstat déle, je tedy třeba si něco připlatit, nebo Thajsko opustit a znovu do něj vejít. Do Kambodži bylo vízum také na měsíc a stálo při pozemním přechodu myslím 30 USD.
Severní Thajsko + Laos
Zhruba v půlce pobytu jsme koupili letenky do Chiang Mai (severní Thajsko), odkud jsme měli v plánu v průběhu několika dní vstoupit do Myanmaru. Bohužel jsme na hranicích zjistili, že vízum nám nedají. Takže jsme změnili plán a jeli do Laosu. Tam jsme podnikli mimo jiné dvoudení kayaking + trek pralesem s přespáním v domorodé vesnici. Procestovali jsme tak polovinu Laosu a zamířili zpět do Chiang Mai, odkud nám letělo letadlo zpět na Taiwan. Vízum do Laosu dostanete na hranicích za zhruba 30 USD a ikdyž můžu tuhle zemičku doporučit, stále mě však mrzelo, že jsme se nedostali do Myanmaru.
Čína
Poslední zahraniční trip byla Čína, kde jsme strávili 17 dní. Přiletěli jsme do Pekingu, odkud jsme udělali také dvoudenní výlet na čínskou zeď, což bylo asi to nejhezčí, co jsem v Asii viděl. Odlétali jsme ze Šanghaje a rozhodně můžu doporučit Žluté hory, které jsou „nedaleko.“ Nedaleko na čínské poměry, neboť je to asi 12 hodin vlakem. Podobné noční přejezdy jsme absolvovali v Číně 3 a musím říct, že jako tečka za půlročním cestováním to bylo extrémně vyčerpávající, ale stálo to za to. J Upozorňuji, že v Číně nejsou příliš drahé vlaky, či jídlo, ubytování, ale hlavně vstupy (Terakotová armáda 600kč, Shaolin temple 400kč, nejvyšší budova Šanghaje zhruba 900kč, nějaká ta pagoda třeba 200kč…). Díky taiwanským ISIC kartám jsme často měli (jakožto čínští studenti L ) slevu, i tak jsem ale za vstupné dal několik tisíc korun. Největší problém bylo ale vízum, protože jsme to neřešili z Česka a začali to řešit zhruba na konci dubna, zjistili jsme, že vízum na Taiwanu seženeme nejlevněji za 5 000 Kč, kdežto v Česku je za 30 USD.
Taiwan
Nejvíce se mi ale líbilo cestování po Taiwanu, který má naprosto úžasnou přírodu, od pláží po třítisícové hory. Taiwan jsme objeli na skůtru, vylezli jsme na nejvyšší horu (Yushan – je třeba povolení minimálně měsíc předem), dále Alishan byl krásný, Sun moon lake. Na jihu Taiwanu jsou také docela hezké pláže. A spousta a spousta dalších nádherných míst na tak malém ostrůvku. A musím říct, že Taiwanci jsou zpravidla hrozně hodní lidé a naše cesty nám maximálně zpříjemňovali.
Doprava
Na Taiwanu je high speed rail, který jsme využili jednou, při cestě z letiště do školy, doprava je velmi rychlá, stálo to ale přes 1 000kč. Další způsob dopravy jsou velmi pohodlné autobusy, které jsme krom první cesty, volili vždy, když jsme jeli na letiště či z letiště. Poměrně levné a pohodlné jsou také vlaky, CJCU má svou vlastní vlakovou zastávku. Nejdůležitější způsob dopravy pro mě, jakožto pro většinu studentů, byl skútr.
Skůtr si každoročně čeští studenti půjčují v Kaohsiungu, buď u Luize, nebo u Kena, já jsem si ho půjčil u Luize a neměnil bych ani náhodou. Cena je podobná, Luiz 10 000 NT, Ken myslím 11 000 NT. Kvalita skútrů je jednoznačně lepší u Kena, mě se třeba rozbily asi 3 skútry, Honzovi snad i 5. S výměnou ale nebyl nikdy problém, Luiz vždy přijel a přivezl nám nový skútr, ten starý odvezl. Tohle je poměrně velká nevýhoda Luizovy půjčovny, výhody ale převažují. Ken letos nastavil, že každý může na skůtru ujet maximálně 1 000km měsíčně, což je tak na cesty do školy a zpátky, na jídlo, podobně. My jsme na skútrech jezdili na všechny výlety a někdy jsme za měsíc ujeli klidně 2 000km. Za každý km nad zmíněných 1 000km se u Kena musí něco doplácet, u Luize ne. Ken myslím dokonce řekl lidem, kteří od něj měli skútr, že kdyby ho chtěli o pár dní déle tak je to za 150 NT za den, Luis ani nevěděl, do kdy ho máme půjčený, myslel si, že až do konce srpna. Celkově je jeho chování k zákazníkům přátelštější, je to takový milý strýček, kdežto Ken je prostě byznysmen.
4. Finanční podpora, náklady na pobyt, celkové zkušenosti
Náklady na pobyt
Náklady jsou jen velmi přibližné.
Celkové náklady na pobyt: 130 000 Kč (včetně nákladů před odletem)
Z toho:
- letenka – 22 000 Kč
- pojištění a očkování – 5 000 Kč
- bydlení – 11 000 Kč
- pronájem skútru – 8 000kč
- náklady na měsíc (jídlo, zábava, cestování) – 12 000 – 15 000 kč
- Thajsko + Kambodža – 20 000 kč (30 dní)
- Severní Thajsko + Laos – 12 000 kč (14 dní, i s letenkou, ale dost jsme šetřili)
- Čína 20 000 kč
- Stipendium 65 000 Kč pokrylo moje náklady z necelých 41%. Zbytek mých financí pak představovaly peníze od rodičů a moje vlastní úspory.
5. Závěr
Na Taiwan jsem letěl jako student třetího ročníku, už jsem o tom přemýšlel o rok dříve, nakonec jsem se rozhodl neletět z mnoha důvodů, které mi už teď připadají jako velmi hloupé, a jsem rád, že jsem to o rok později přehodnotil. Samozřejmě jsem měl strach z toho všeho, cizí země, kultura, jazyk, neznámí lidé, jestli tam zapadnu, atp. Pokud se rozhodujete, jestli jet anebo ne, a bojíte se těchto věcí, tak jděte určitě do toho, pro mě to byl nejlepší půlrok v životě a nejradši bych jel za rok znovu. Při svém pobytu budete mít spoustu času a budete moci dělat jen to, co budete opravdu chtít, tenhle půlrok vám změní život a budete na něj navždy vzpomínat. Poznáte spoustu nových lidí, přehodnotíte spoustu názorů,… J
Zásadní rady:
- Po své zkušenosti můžu jednoznačně říct, cestujte v malém počtu. 3 jsou ideální, 5 už je podle mě moc. Musíte se na všem dohodnout, každý má hlad jindy, chuť na masáž jindy, každý chce jet někam jinam atd., pokud jste ve velké skupině tak se za chvíli zblázníte.
- Pokud už teď víte, že pojedete do Číny, pořiďte si vízum hned, v ČR stojí asi 800kč, na Taiwanu 5 000kč.
- Nechte se pořádně očkovat, je to sice pár tisíc navíc, ale kdyby něco, stojí to zato.
- Bydlete na koleji, bydlet s partou Čechů můžete i v Česku
- Skútr si vezměte u Luize, pokud tedy chcete jezdit trochu více než do školy a zpátky
- Jako mobilního operátora si vezměte Chunghwa (internet 1GB na 2 měsíce + 180NT kredit stojí dohromady 300nt – takže za 2 měsíce internetu zaplatíte 120NT, zbytek je na volání, sms)
- Každý chce k moři do Thajska, musím říct, že moře tam je krásné, ale jsou tam asi nejhorší lidé, co jsem za svoje cesty Asií potkal, všude plno turistů, atp., to vše mi dojem z moře dost zkazilo. Doporučuji radši moře v Kambodže nebo třeba Filipíny a v Thajsku jet na sever J