Reálná (resp. komplexní)
funkce
je zobrazení z množiny A do množiny R (resp. C), kde R
je množina reálných čísel (resp. C je množina komplexních čísel). Zapisuje
se f(x)=x^2+4, f(x): y=x^2+4, f: y=x^2+4,
y=f(x) nebo pouze y=x^2+4.
Reálná funkce jedné reálné
proměnné
je funkce, ve které množina A je podmnožinou reálných čísel.
poznámka:
v následujícím textu budeme pod pojmem funkce rozumět reálnou
funkci reálnou funkci jedné reálné proměnné.
Příklady
reálných funkcí
-
polynom
y=x^4-3x+1,
-
exponenciela, y= exp(3x-1),
-
arkustangens, y=arctg(x),
-
absolutní hodnota, y=|x|,
-
identita, y=x.
Grafem reálné funkce
rozumíme znázornění uspořádaných dvojic [x,y] v rovině, kde y=f(x)
Lineární funkce
lineární funkce je
funkce ve tvaru y=ax+b, kde a, b jsou reálné koeficienty. Pokud je a=0, pak
takovou funkci nazýváme konstantní.
Grafem lineární funkce je vždy přímka.
Funkce
lineární lomená
funkce lineární lomená
je taková funkce ve tvaru y=(ax+b)/(cx+d). Pokud c je různé od nuly,
je grafem takovéto funkce hyperbola
Polynom
je taková funkce, ve které se vyskytují mocniny čísla x
vynásobené konstantou a sečtené. Matematicky zapisujeme polynom ve tvaru
P(x)=an x^n+...+a1 x+a2 x^2+a3
x^3+a0
Příklady
polynomů
-
konstatní funkce, y=4,
-
lineární funkce, y=2x+4
-
kvadratická funkce, y=3x^2+2x-1,
-
y=x^3-x^2,
-
y=2x^4-3x^3+1,
-
y=2x^7-3x^3.
Změny grafu funkce f(x)
-
Graf se otočí podle osy y,
pokud každé x zaměníme za (-x).
Matematicky vyjadřujeme tuto změnu výrazem
y=f(-x).
-
Graf se
otočí podle osy
x, pokud před vyjádření vložíme znaménko -.
Matematicky vyjadřujeme tuto
změnu výrazem y=-f(x).
-
Graf se
posune o a nahoru, pokud k celému
vyjádření přičteme a. Matematicky
vyjadřujeme tuto změnu výrazem y=f(x)+a.
-
Graf se
posune o a
doprava, pokud od každého x odečteme a.
Matematicky vyjadřujeme tuto změnu výrazem
y=f(x-a).
-
Část grafu pod osou x se otočí nahoru,
pokud celý výraz vložíme do absolutní hodnoty. Matematicky vyjadřujeme
tuto změnu výrazem y=|f(x).|.
-
Část grafu napravo od osy y se zrcadlově přenese
doleva, pokud každé x vložíme do absolutní hodnoty. Matematicky
vyjadřujeme tuto změnu výrazem y=f(|x|).
V
následujících obrázcích vidíte v prvním funkci a změny jejího grafu
při použití popsaných úprav
Výchozí funkce
f(x)=x^2-x
|
Funkce otočená podle osy y
f(-x)=(-x)^2-(-x)=x^2+x
|
Funkce otočená podle osy x
-f(x)=-(x^2-x)= - x^2+x
|
Funkce posunutá nahoru
f(x)+a
|
Funkce posunutá doleva
f(x+a)
|
Funkce v absolutní hodnotě
|f(x)|
|
x v absolutní hodnotě
f(|x|).
|
Součet funkcí, násobení funkcí
-
Pokud
sečteme dvě funkce, sečtou se funkční hodnoty pro každé přípustné x.
-
Pokud
vynásobíme dvě funkce, vynásobí se jejich funkční hodnoty pro všechna
přípustná x.
Další vlastnosti funkcí
Protože funkce je speciálním případem zobrazení,
přejímá také vlastnosti zobrazení. Můžeme tedy mluvit o funkci
složené,
prosté, vzájemně jednoznačné
a inverzní . |
V levém appletu je lineární funkce y= a x + b. Pozorujte
změnu grafu pro a kladné a záporné. V pravém je funkce lineární lomená.
Grafy funkcí polynomických, třetího a čtvrtého stupně
(nejvyšší mocnina x),
y=ax^3+bx^2+cx+d,
y=ax^4+bx^3+cx^2+dx+e.
Pozorujte rozdíly mezi grafy
v krajních bodech (v první jdou jeden nahoru a jeden dolu,
ve druhé jdou stejným směrem),
v počtu možných "hrbů"(první může mít nejvýše jeden, druhý
nejvýše dva),
v počtu možných průsečíků s osou x (první může mít nejvýše
tři ,druhý nejvýše čtyři),
při změny grafu pro a kladné a záporné.
Součet a součin funkcí
Mějme
funkce f: y=x/2+1 a funkci g: y=sin(x). Sestrojme funkce f+g tak, že úsečku
AB naneseme nahoru od bodu C (sečteme funkční hodnoty)
Mějme
funkce f: y=sin(x) a funkci g: y=x/2+1. Sestrojme funkce f.g tak, že délkou
AB vynásobíme hodnotu AC. Nejlépe je to vidět, pokud AB je rovno nule, jedné
nebo mínus jedné.
Funkce složená
Použijme
turistickou terminologii:
1/ Z bodu A vyrazíme po žluté na funkci f
2/ dále po žluté z funkce f na osu y do bodu J
3/ po černé pak po černé z osy y na osu x J´
4/ po modré na funkci g
5/ dále po modré na osu y do cílového bodu H
Je však kratší vyjít z A po modré do K a poté po žluté do bodu H
Všechny zelené body, tedy průsečíky svislých žlutých a vodorovných modrých
leží na složené funkci g(f(x))
|